Ale abych se konečně dostala k věci... psaní je právě to, co mě přivedlo k vedení vlastního blogu. Bohužel, určitě to také znáte, nemáte na to čas, náladu a ani nápady. A pak Váš blog zanedbáváte a neustále zkoušíte se k němu vracet, ale nejde to tak dobře, jak byste si představovali. Ano, tento blog je právě založený a já už píši o tom, jak to na konci všechno dopadá. Není to trochu zvláštní?
Vlastně ani ne... Právě tento smutný konec mě přivedl k tomuto úplně novému blogu. Jak říkám - nebyl čas (blbost - to říká každý, když potřebuje výmluvu), nálada a ani nápady. (Nooo... přiznávám, největší roli hrála nálada... a trochu i ty nápady.) Každopádně v rámci tvoření "mého lepšího já" jsem se rozhodla k blogu vrátit. (Neptejte se, jak psaním blogu rozvíjím své "lepší já"... sama to nevím.) A jelikož vracet se k blogu starému je pro mě jakýsi problém... tak jsem se ocitla zde!
Důležitou otázkou je, co budu psát, proč to budu psát, jak to budu psát, kdy to budu psát, kde to budu psát... a spousta dalších otázek ohledně mého psaní.
Takže... psát budu zkrátka o tom, co mě baví. Pro Vaši představu - očekávám od sebe fotočláky (kdyby se náhodou takový článek objevil a byl k němu přiložen text o délce příspěvku na twitter, tak mě prosím profackujte... tohle dělat nechci, bohužel, mám k tomu sklony), mou tvorbu v podobě (především) kreseb (platí s délkou textu stejné pravidlo jako u fotočlánků), povídky, deníček, články týkající se knih, někdy třeba něco ze světa hudby (kde by se jednalo s největší pravděpodobností o rock a metal) a někdy.. možná.. občas něco o mých oblíbených filmech, seriálech nebo třeba něco ze světa přírody (hlavně zvířátka.)
Také by bylo dobré zmínit, proč má blog adresu takovou, jakou má. A to jest i-wont-give-in... Možná Vám to tématicky sedět k blogu nemusí, ale jelikož blog má tolik témat... že vlastně ani není zaměřený na něco specifického a budu psát zrovna o tom, co se mi bude hodit, tak to nemá vyjadřovat tématickou hodnotu blogu, dá li se to tak nazvat.
Jedná se totiž o inspiraci v jedné písni, která mě přivedla k věci, kterou je jednou z mých nejoblíbenějších... To jest poslouchání metalu. Ano, jsem opravdu zvláštní člověk, na všechny působím tak mírumilovně, přičemž poslouchám metal. A zároveň čtu, miluju muzikály a přírodu a... jo, jsem zkrátka zvláštní člověk. Ale to zase odbíhám od tématu. Co jsem chtěla říct, blog (chci říci název blogu, či adresa, blog samotný nikoliv) má inspiraci v písni I won't give in od Asking Alexandria, což je píseň, jež mě přivedla k mému milovanému metalu. ♥♥ Tuto moji milovanou píseň Vám sem přikládám, ale nemusíte se bát, ačkoliv mě k metalu přivedla, není tohle jedna z těch tvrdých písní a někomu to metalové nemusí ani připadat. Takže s chutí do toho!
Nevím, jak dlouho tento blog vydrží. Nevím, jestli budu přidávat články tak svědomitě, jak si jen přeji. Já v to doufám.. A také tajně doufám ve Vaši podporu. :)
Megi
Ahoj milá Megi! Je príma, že zase píšeš :) Vidím, že se opravdu nenudíš - všechny ty projekty a výzvy :) Těším se na fotočlánky, kresby, deníček, ... :) Měj hezkou neděli!
OdpovědětVymazatDěkuji ti moc Gil. :) A taky přeji hezkou neděli!
VymazatTaké miluji metal a rock. Mou oblíbenou skupinou jsou ale naši Arakaini. Muzikákové období jsem také měla a jeden si i napsala.. teď ale žiji RockOperou Praha
OdpovědětVymazatMě muzikály drží už hodně dlouho. A nic z RockOpery jsem asi ještě neslyšela, možná bych to mohla někdy napravit. :)
VymazatTo určitě ano je to divadlo pro pořádné rockery s dobrými operami
OdpovědětVymazat