Můj první metalový koncert (23. srpna 2016 - Asking Alexandria & To The Rats and Wolves)

23. srpna jsme ráno vyrazili na cestu do Prahy, kde jsem měla jít na koncert.

Po příjezdu do Prahy jsme šli do Ikei. Tady se mi zalíbil jeden pokoj. No, třeba poslouží jako inspirace, až si budu zařizovat svůj nový pokoj. A pak na jídlo do Centra Černý most. Už tady jsem zaznamenala první známky konajícího se koncertu. A to v podobě asi pěti lidí, kteří NEPOCHYBNĚ na ten koncert měli namířeno. Pak už jsme jeli na hotel, kde jsme měli přespat jednu noc. A pak už metrem na Václavské náměstí. V metru jsme potkali herce Pavla Nového. Byl to NEPOCHYBNĚ on.

Takhle si jdete po Václaváku, s tím, že se jdete podívat k Lucerně, aby jste to pak nemusela dlouho hledat. Bylo asi půl páté. A když jsem viděla ten dav lidí (nebo spíš tu frontu)...... tak jsem tam už radši zůstala.

Kolem sedmé hodiny už začali pouštět do music baru. Podařilo se mi dostat celkem blízko k pódiu. Přes koncert jsem se pohybovala asi tak mezi 2. - 4. řadou. A ještě hodinu počkat, než začne předkapela.

To The Rats and Wolves začali celkem na čas, někdy kolem osmé hodiny, přesně jak v harmonogramu bylo psáno. A bylo to opravdu něco! Ano, před koncertem jsem si jejich album sice pustila a usoudila jsem, že to není špatné.... ale naživo to bylo ještě lepší! Opravdu mě překvapili, samozřejmě velmi mile!

Místo jsem chytla opravdu skvěle na levé straně pódia a zpěvák se tyčil přímo nade mnou. Našel se i jeden laskavý človíček, který mě pustil před sebe a pak se mě ještě po chvíli optal, jestli jsem v pohodě. Zřejmě proto, že jsem svou výškou opravdu nijak nevyčnívala a dav kolem mě skákal jako divý, div mě tak neutopil. :D Kapela svoje publikum dokázali zapojit hned někdy ze začátku, kdy jsme zpívali vždycky v určité části takový popěvek o čtyřech tónech s textem "o-o-o-o."

To The Rats and Wolves

Nebo jsme si na žádost kapely všichni dřepli a pak naráz vyskočili. A skákala jsem tam v podstatě nonstop, protože okolní dav mě k tomu doslova donutil a sám mě vynášel nahoru. Kdybych neskákala, asi bych se tam opravdu "utopila," jak už jsem zmiňovala.

 

Jedna z nejlepších částí celého koncertu byla, když oba zpěváci i zbytek celé předkapely vyzval publikum, ať co nejvíc lidí si někoho vysadí na ramena. A našla se další dobrá dušička - modrovlasý slovák, který stál přede mnou/vedle mě - to záleželo na aktuální situaci - opravdu vysadil na ramena a byl schopen skákat i se mnou, jakožto zátěží. Díky té výhodné pozici u pódia byl jeden ze zpěváků přímo přede mnou, v úrovni mých očí ani ne metr ode mě. A taky že si mě všiml, když jsem se jako jedna z mála /aspoň co jsem viděla) ocitla v této výšce. Kouknul mi do očí, ukázal palec nahoru a pak si se mnou ještě "dal pět," jak se říká.

To je ten co mi "dal pět." :'D

Ještě před koncem řekli, že budou nahoře na baru, kdyby chtěl někdo pokecat. Jo, lákavá nabídka to byla, ale přeci jen jsem zůstala na svém výhodném místě u pódia.

Čekání na výstup samotných Asking Alexandria se docela protáhlo. Ale tak, dočkala jsem se, jen jsem trochu nechápala, proč na metalcorovém koncertě pouštěli mezi skupinami pop. No, ale musím se přiznat, byla jsem tak nabuzená, že jsem i na ten pop pařila.

Vystoupení Askinů jsem si taky skvěle užila, jen škoda toho naprosto hluchého zvukaře. Denis - to je zpěvák skupiny Asking Alexandria - na zvukaře výrazně gestikuloval, že není slyšet, ale vůbec to nepomohlo a kdyby Denis nezpíval vůbec, tak si toho taky nikdo nevšimne.

Ovšem jeho úplné nepřítomnosti by si asi všiml každý, protože když se ocitl ve vaší blízkosti, každá fanynka i fanoušek se po něm lačně natahovali, včetně mě. A dvakrát jsem se konečky prstů dotkla jeho ruky. :'D

Stejné to bylo u kytaristy (Cam Liddell) i baskytarysty (Sam Bettley), i když tam jsem nedosáhla ani na jednoho. James byl pochopitelně celou dobu jen za bicími. A Ben tam kvůli porodu své manželky být nemohl, takže tam za něj zaskočil, pro mě naprosto neznámý, kytarista, pro mě neznámého jména. :D Stage diving také běžel v plném proudu a za mými zády se odehrávalo šílené pogo. Občas to asi bylo trochu přes čáru, ale přežila jsem to? Přežila. A užila jsem si to? Bezpochyby! Taky se svítilo zapalovači, i když lidí, kteří zapalovač měli, jsem moc neviděla. Já na něj samozřejmě zapomněla, což je škoda, protože tohle k tomu taky patří. Jednou také Denis skočil do davu a naštěstí pro mě asi půl metru od mé pozice, takže jsem ho měla akorát na dosah ruky. Jo, sáhnout si na jeho propocené triko, pak kotníky a bílé tenisky, byl opravdu zážitek. :'D

Co víc bych měla říct? I přes hluchého zvukaře a občasnou bezohlednost lidí za mnou účastnící se poga (ovšem, s tím se počítá, pořád je to metalový koncert, nic pro lidi, kteří pláčou kvůli každé modřince, i když já osobně jsem neutrpěla žádnou.) Zároveň to také byl můj první metalový koncert - jo, jasně, s nějakým pogem jsem počítala, ale tohle pro mě byl trochu šok, prostě dokud se neocitnete přímo u toho, nedokážete si to tak dobře představit, ale každý musí nějak začít a zažít tohle poprvé - a doufám, že ne poslední. No, shrnu to jednoduše - ZÁŽITEK NA CELÝ ŽIVOT!

Asking Alexandria

Megi

Fotografie jsem si vypůjčila od Ilona Gerasymova Music Photography