sobota 30. července 2016

Inspirace hudbou

Duben se nesl ve znamení hudby. Nebo tedy spíše dubnová část projektu 12 fotošplouchnutí. Mám pro Vás připravených sedm černobílých snímků, jejichž motivy jsou hudbě velice blízké. Plus jeden snímek navíc. :) Černobílé jsou proto, že v té době jsem měla hlavu plnou jedné písně. Je to píseň od britské metalcorové skupiny Asking Alexandria, která nese název The Black. A i na některých dalších fotografiích mi byla inspirací skupina AA (=Asking Alexandria.)


Na první fotografii je jeden človíček, stvoření, které hraje na kytaru. (Nebo se spíš o to snaží. A je to focené na samospoušť...)

Ano, Megi se učí hrát na kytaru. Ale moc jí to nejde. :D
Na dalších fotografiích máme pak různé motivy vyjadřující hudbu.

úterý 26. července 2016

Noc v divoče, doba ledová, nové přírůstky do rodiny a mnohem víc

Polovina prázdnin už téměř za námi a já si stále říkám, jak zbývající prázdninový čas budu trávit nějakým užitečným způsobem. Říkám si to už od samotného začátku prázdnin a nějak se mi to stále nedaří. Kytary jsem se ještě ani nedotkla, s tužkou v ruce jsem strávila sotva čtyři hodiny a že bych nějak převratně cvičila? To se říct taky nedá. Celé dny trávím u počítače nebo si pouštím muziku a přitom lítám po celým domě. No, snad to trochu vylepší fakt, že včera už jsem během těchto prázdnin začala číst čtvrtou knihu.
Ale i přes ten nevyužitý prázdninový čas se najdou chvíle, jejichž čas je využitý skvělým způsobem. S přáteli se člověk prostě nikdy nenudí.

Naše stanoviště - dva důmyslně propojené stany. :D
Píše se datum 19. července léta páně 2016 a mí potrhlý vesničtí přátelé se rozhodují, že půjdeme stanovat! Ostatně, každý rok alespoň jeden den letních prázdnin věnujeme právě stanování. 2 stany - 4 lidé. Stavba stanů probíhala ve 3. (Neboť ten 4. ještě nedorazil.) Tuhle část zvládáme, v rámci možností, už celkem hravě. Možná by bylo dobré zmínit naše stanoviště. Stanujeme zásadně v divočině - tedy na okraji hlubokého lesa daleko od lidské civilizace. (Dobře, zas tak daleko ne.) V té temné noci pokaždé slýcháváme kroky divoké zvěře. (Ano, to je pravda a vždy to je trochu děsivé - trochu víc děsivé.)

neděle 24. července 2016

Téma týdne

Věděli jste, jak je těžké být sám sobě modelem při fotografování? No, to máte jedno... Dostáváme se nyní k březnovému fotošplouchnutí na téma Téma týdne. Ptáte se, co má znamenat to "téma týdne?" Pokud jste někdy měli/máte blog na blog.cz, tak to jistě víte. Já jsem tam taky nějaký ten rok strávila, než jsem přišla sem.


Každý týden se anketou odhlasuje jeden z pěti typů na téma týdne. Výherní téma se stane tématem týdne a na toto téma se celý týden mohou psát články, které se pak zobrazují na hlavní stránce blog.cz. Chápem?
No a to takhle jednou bylo téma týdne Slepota. A Megi dostala nápad! Tak se šlo fotit na téma slepota... Tady to teda máte:

úterý 19. července 2016

Duhová fotografie

Únorové fotošplouchnutí bylo na téma Duhová fotografie.


Můžete si povšimnout dvou typů fotografií. Jeden "typ" tvoří fotografie s nádherným motýlem, který se jmenuje Urania Ripheus. Jedná se o nejbarevnějšího motýla na světě, který pochází z Madagaskaru.


















neděle 17. července 2016

Zimní fotografie

Dnes bych Vám ráda představila první část projektu 12 fotošplouchnutí a to fotografie za leden na téma Zimní fotografie. Přikládám i "stručnou historii" ke vzniku fotografií.


První příležitost na focení se mi naskytla 16. ledna. Se sněhem to nebylo sice nic převratného, ale co kdyby se mi už jin příležitost letos nenaskytla? Prošla jsem lesy i pole a pořídila nějaké fotky.

sobota 16. července 2016

12 fotošplouchnutí

Jeden z mnoha mých dalších koníčků kromě knihomolství, je fotografování. Nejsem nějakej extra profík, což se, doufám, alespoň o něco zlepší ve druhém ročníku mé střední školy, kdy budu mít jako povinně volitelný předmět právě fotografii. (Ale pokud chcete něco ohledně teoretické části, ptejte se - prvák jsme při fotce, kdy byla ještě povinná, měli plnou písemek ve kterých se otázky neustále opakovali, dokud jsme to neuměli tak perfektně, že bych Vám to dost možná byla schopná říct i ve spánku - hlavně co se týče barviček, to Vám přeříkám nazpaměť - RGB, CMYK, HLS, CIE XYZ, CIE Lab, škála šedé, indexované barvy, přímá barva - rozumíte mi, ne? No dobře... vraťme se k tématu.)
No a nebyla bych to já kdybych svůj koníček nepředvedla v nějakém nesplnitelném projektu. (Nesplnitelném pro mě, díky mé lenosti a nenápaditosti...) Takže v roce 2016 jsem si na sebe připravila kromě knižní výzvy i projekt 12 fotošplouchnutí (tedy původně to byl projekt konaný 2015, jenže nějak jsem to po prvním tématu ehm... řekněme... no prostě jeho dokončení se nezdařilo. A když se nezdařilo, jaký by byl lepší nápad, než nechat to na 2016, že? Celá já...)

No a když jste se prokousali mým nezáživným úvodem, kde jsem to musela všechno patřičně okecat, dovolte mi představit projekt 12 fotošplouchnutí.


Původcem tohoto projektu je Mike, kterému bych tímto ráda poděkovala, že tento projekt vytvořil a já se do něj vrhla, takže máme zase o starost víc. :)
Je to projekt tvořený na 12 měsíců přesně, tedy jeden rok a každý měsíc by snad měl vyjít na blogu článek s fotografiemi na jedno z témat a postupně tak splnit všechny témata, kterých je.... Ano! Správně! Je jich 12! Jak nečekané, že?
A jaká témata to tedy jsou? Čtěte dál...

pátek 15. července 2016

Knižní výzva 2016

Už jsem se tu zmiňovala, že jsem knihomol? Ne? Tak teď už to víte.
Když jste knihomolem, znamená to pro Vás mnoho věcí. A jedna z nich je se jako další ovečka účastnit všech dostupných i nedostupných knižních výzev, které momentálně probíhají. No a jako knihomol jsem se stala ovečkou a též se účastním Knižní výzvy 2016. (Ostatně jako každý rok, že?...)
Ovšem dosud jsem neodhalila tajemství, jak přečíst 150 knih za rok, takže se obávám, že na letošní rok si nastavíme limit pouze 30 knih. (A to si říkám knihomol.) A pro Vaší zajímavost, letos dosahuje výzva i 240 přečtených knih. Jak to ty lidi dělaj? Mě se neptejte... jak říkám, toto tajemství také stále neznám a dost mě to mrzí. Takže si zůstanu u svých ubohých 30 knih. :D (No vážně, na to, že se považuji za knihomola, nic moc. :D)
Ale teď už se přestanu vykecávat a jdeme na plnění! (Hurá, sláva, už je ta adminka konečně zticha :D!)

Už jsem slíbila, že budu zticha, vím. Ale ještě je tu pár věcí, které si odpustit nemůžu. Tuto miloučkou výzvu, díky níž každoročně ztrácím sebevědomí, neboť můj seznam přečtených knih za rok není nijak zvlášť obsáhlý, vymyslela Ells. Pokud kliknete na její ctěné jméno, ocitnete se na jejích stránkách, přímo na článku právě o této výzvě.


1. Nástroje smrti: Město nebeského ohně - Cassandra Clare
2. Dědictví rodu Trnhoffů - Gareth P. Jones
3. Harry Potter a vězeň z Azkabanu- J. K. Rowling
4. Harry Potter a Ohnivý pohár - J. K. Rowling
5. Harry Potter a Fénixův řád - J. K. Rowling
6. Harry Potter a Princ dvojí krve - J. K. Rowling
7. Harry Potter a Relikvie smrti - J. K. Rowling
8. Bajky Barda Beedleho - J. K. Rowling
9. Selekce: Elita - Kiera Cass
10. Selekce: První - Kiera Cass

Na úvod

Jistě znáte ten pocit, když Vás něco skutečně baví. Každého baví trochu něco jiného - sport, hudba, jídlo... a mnoho dalších skvělých věcí. Mohlo by se zdát poněkud zvláštní právě teď psát o tom, co koho baví. Má to však svůj smysl. Mě totiž baví (mimo jiné) psaní... Ano, psaní. Možná někdo úplně přesně neví co si pod pojmem "psaní" představit. Jednoduše řečeno - psaní povídek, příběhů, deníčků... prostě psaní. Už chápete, co tím myslím?
Ale abych se konečně dostala k věci... psaní je právě to, co mě přivedlo k vedení vlastního blogu. Bohužel, určitě to také znáte, nemáte na to čas, náladu a ani nápady. A pak Váš blog zanedbáváte a neustále zkoušíte se k němu vracet, ale nejde to tak dobře, jak byste si představovali. Ano, tento blog je právě založený a já už píši o tom, jak to na konci všechno dopadá. Není to trochu zvláštní?
Vlastně ani ne... Právě tento smutný konec mě přivedl k tomuto úplně novému blogu. Jak říkám - nebyl čas (blbost - to říká každý, když potřebuje výmluvu), nálada a ani nápady. (Nooo... přiznávám, největší roli hrála nálada... a trochu i ty nápady.) Každopádně v rámci tvoření "mého lepšího já" jsem se rozhodla k blogu vrátit. (Neptejte se, jak psaním blogu rozvíjím své "lepší já"... sama to nevím.) A jelikož vracet se k blogu starému je pro mě jakýsi problém... tak jsem se ocitla zde!

Důležitou otázkou je, co budu psát, proč to budu psát, jak to budu psát, kdy to budu psát, kde to budu psát... a spousta dalších otázek ohledně mého psaní.
Takže... psát budu zkrátka o tom, co mě baví. Pro Vaši představu - očekávám od sebe fotočláky (kdyby se náhodou takový článek objevil a byl k němu přiložen text o délce příspěvku na twitter, tak mě prosím profackujte... tohle dělat nechci, bohužel, mám k tomu sklony), mou tvorbu v podobě (především) kreseb (platí s délkou textu stejné pravidlo jako u fotočlánků), povídky, deníček, články týkající se knih, někdy třeba něco ze světa hudby (kde by se jednalo s největší pravděpodobností o rock a metal) a někdy.. možná.. občas něco o mých oblíbených filmech, seriálech nebo třeba něco ze světa přírody (hlavně zvířátka.)

Také by bylo dobré zmínit, proč má blog adresu takovou, jakou má. A to jest i-wont-give-in... Možná Vám to tématicky sedět k blogu nemusí, ale jelikož blog má tolik témat... že vlastně ani není zaměřený na něco specifického a budu psát zrovna o tom, co se mi bude hodit, tak to nemá vyjadřovat tématickou hodnotu blogu, dá li se to tak nazvat.
Jedná se totiž o inspiraci v jedné písni, která mě přivedla k věci, kterou je jednou z mých nejoblíbenějších... To jest poslouchání metalu. Ano, jsem opravdu zvláštní člověk, na všechny působím tak mírumilovně, přičemž poslouchám metal. A zároveň čtu, miluju muzikály a přírodu a... jo, jsem zkrátka zvláštní člověk. Ale to zase odbíhám od tématu. Co jsem chtěla říct, blog (chci říci název blogu, či adresa, blog samotný nikoliv) má inspiraci v písni I won't give in od Asking Alexandria, což je píseň, jež mě přivedla k mému milovanému metalu. ♥♥ Tuto moji milovanou píseň Vám sem přikládám, ale nemusíte se bát, ačkoliv mě k metalu přivedla, není tohle jedna z těch tvrdých písní a někomu to metalové nemusí ani připadat. Takže s chutí do toho!

Nevím, jak dlouho tento blog vydrží. Nevím, jestli budu přidávat články tak svědomitě, jak si jen přeji. Já v to doufám.. A také tajně doufám ve Vaši podporu. :)
Megi

O mně

Moje fotka
Knihomolka milující nejen knihy, ale také vycházky do přírody, zvířata (vlky má nejraději) a hudbu, především metal (rock a punk ale také neurazí). I přes poslouchání tvrdší hudby je členkou pěveckého sboru. Stejně tak miluje i kreslení, kterému se věnuje už od mala a proto se rozhodla studovat počítačovou grafiku, kde si zamilovala fotografování. Ráda by uměla hrát na kytaru a bicí. Není tedy divu, že se na kytaru učí hrát, ačkoliv je v úplných začátcích. Velice ji baví dozvídat se nové věci z oboru psychologie a ráda by jí více porozuměla. Chce svůj život prožít jak nejlépe to jen půjde a je ochotna jít si za svými sny, ač se někdy nemusí úspěch dostavit. A co ráda čte? Dystopie, fantasy, ovšem někdy se může objevit i nějaká romantika či detektivka.