úterý 30. srpna 2016

Liberecký deník #3 - Chcete naštvat opici? Tak to jste tady správně.

Už je 7. srpna a my jsme na dovolené v Liberci... Je tu konečně pokračování Libereckého deníku. A tentokrát se podíváme do Zoo.

Dnešní článek bude pravděpodobně o něco kratší. Co taky chcete psát o dni v Zoo? Každý byl snad alespoň jednou v Zoo a tak si to všichni dokáží představit - zvíře, další zvíře, opět zvíře, pro změnu prázdný výběh a zase zvíře. Taky občas někde nějaká opice mlátí rozzuřeně do skla, aby se zbavila otravných návštěvníků a jinde si z návštěvníků dělá lev (tady spíše tygr) dopolední svačinku. No, dobře, tady už trochu přeháním. Ale ty opice se dokážou vážně rozčílit. Právě při této návštěvě zoo v Liberci jeden šimpanz bouchl do skla, jen proto, že za ním šel můj bratr a chtěl si ho vyfotit. Nebo j když jsem před mnoha lety naštvala v Hodoníně jednu gorilu, když chodila u skla tam a zpátky. No a já šla neustále za ní. Pak se najednou zastavila, vyskočila a zadníma nohama kopla do skla. No, raději jsem se klidila stranou. (Hned potom, kdy jsem se snažila ji naštvat ještě jednou, aby znovu vyskočila. Ovšem tentokrát se mi to nepodařilo.) Cože? Že Vy jste nikdy opici takhle nenaštvali a nikdo ve Vašem okolí také ne? Tak to mě napadá jediné... Asi to máme v rodině.
Každopádně tohle se stalo až někdy v polovině naší prohlídky. Já jako správný umělec (ehm, ehm...) jsem celou zoo viděla přes hledáček fotoaparátu nebo na papíře, kdy jsem pár zvířat zachytila tužkou.

No, ale jdeme si tu zoo teď tedy projít. A udělala bych to následovně: přes fotografie, které jsem milostivě nafotila. Budete to vidět mýma očima, protože já opravdu nic jiného než hledáček fotoaparátu a papír + tužka v ruce neviděla.

Při vstupu do zoo Vám hned do očí padnou zebry. Ne, že by snad byly nějaké speciální oproti jiným zoo, ale prostě jejich výběh je úplně na začátku. Ale pravda, ty co vidíte na následujících fotkách byly až dál ve společném výběhu se žirafami.

čtvrtek 25. srpna 2016

Můj první metalový koncert (23. srpna 2016 - Asking Alexandria & To The Rats and Wolves)

23. srpna jsme ráno vyrazili na cestu do Prahy, kde jsem měla jít na koncert.
Po příjezdu do Prahy jsme šli do Ikei. Tady se mi zalíbil jeden pokoj. No, třeba poslouží jako inspirace, až si budu zařizovat svůj nový pokoj. A pak na jídlo do Centra Černý most. Už tady jsem zaznamenala první známky konajícího se koncertu. A to v podobě asi pěti lidí, kteří NEPOCHYBNĚ na ten koncert měli namířeno. Pak už jsme jeli na hotel, kde jsme měli přespat jednu noc. A pak už metrem na Václavské náměstí. V metru jsme potkali herce Pavla Nového. Byl to NEPOCHYBNĚ on.

Takhle si jdete po Václaváku, s tím, že se jdete podívat k Lucerně, aby jste to pak nemusela dlouho hledat. Bylo asi půl páté. A když jsem viděla ten dav lidí (nebo spíš tu frontu)...... tak jsem tam už radši zůstala.
Kolem sedmé hodiny už začali pouštět do music baru. Podařilo se mi dostat celkem blízko k pódiu. Přes koncert jsem se pohybovala asi tak mezi 2. - 4. řadou. A ještě hodinu počkat, než začne předkapela.
To The Rats and Wolves začali celkem na čas, někdy kolem osmé hodiny, přesně jak v harmonogramu bylo psáno. A bylo to opravdu něco! Ano, před koncertem jsem si jejich album sice pustila a usoudila jsem, že to není špatné.... ale naživo to bylo ještě lepší! Opravdu mě překvapili, samozřejmě velmi mile!

neděle 14. srpna 2016

Liberecký deník #2 - Potopila jsem svět a pak mi shořely vlasy

Bylo mi řečeno, ať se vyfotím
s "chytrým pánem"... Tak  jsme se
teda spolu vyfotili. :D
(Ne, nebojte. Zas tak vážný to s těma vlasama a potápěním nebude. :D)

Máte rádi vědu? No, ne že bych ji nějak zbožňovala, ale věda může být i zábava. No vážně! A pokud mi nevěříte, nejlepší způsob, jak si to ověřit - navštivte iQLANDII v Liberci.

Ve sklepní části se nacházela expozice s šutrama, růzýma kamínkama, můžete hrabat kostřičky dinosaurů, taky je tam nějaká ta jeskyně a tak podobně. Taky tam byla fajn 3D televize, kde jste mohli vidět kanony, pohoří, hory apod. ve 3D. Odsud jsme vystoupali po schodech z jádra Země až na povrch. :D
Prošli jsme hvězdnou bránou a mohli jsme tu zkoumat jak vznikají pohoří pomocí litosférických desek a... no, upřímně, v této expozici jsem nejvíc času strávila u takové "věcičky", kde jsem mohla potopit ceeelýý svět - první Sydney, taky Barcelonu nebo New York, taktéž i Eifellovku nebo pyramidy. Aneb Megi kazisvět. :D 
Nepochybně stojí za zmínku expozice o člověku a smyslech. Můžete zjistit, jak dobře vidíte, jaký máte postřeh, rychlost reakce, jaké frekvence jste schopni slyšet, zda-li dokážete určit z jakého směru přichází zvuk a nebo vyzkoušet, jak hlasitý je Váš "ječák." Ten můj je hlasitý zhruba jako rockový koncert. :D Nebo se taky můžete něco dozvědět o funkcích orgánů a co všechno jsme schopni v lidském těle nahradit.

sobota 13. srpna 2016

Liberecký deník #1 - Korálky, korálky a zase korálky

Od 5. až do 11. srpna jsem se s rodiči vydala na jakousi dovolenou do Liberce. Postupně tu budou vycházet články právě o této dovolené pod titulkem "Liberecký deník." (Jestli tedy setrvám až do samého konce.) A dnes Vám povím o prvním z těchto dní.

Jezero v dolomitových jeskyních
Nesnáším brzké vstávání! Byla jsem donucena vstávat někdy v 7... No prostě hrůza! Dlouhou cestu autem trávím (jak jinak) než se sluchátky na uších a pouštím si svoje oblíbené kapely. Přijíždíme do Bozkova, kde jdeme navštívit dolomitové jeskyně. Malé prostory, krápníky a hlavně (to nejlepší na závěr) krásné jezero. Překrásně modrá hladina, voda naprosto průzračná a celkem překvapivě hluboká.

Nakoupila jsem si "pár"
korálků
Po bohatém obědě, který v mém případě tvořil kuřecí plátek s mozzarelou a rajčetem, míříme do Pěnčína, kde je nějaký park, kde chovají kozy, vyrábí sýry a HLAVNĚ výroba a prodej skleněných korálků! Těch druhů co tam bylo! A co jsem toho nakoupila! Kulaté, podlouhlé a všemožné (i nemožné) tvary, Bílá, žlutá, oranžová, červená, růžová, fialová, modrá, zelená, hnědá i černá nebo taky červeno-zlatá, bílo-modrá, černo-bílá a další různorodé barevné kombinace. No, nakoupila jsem jich bohatě, teď ještě tvořit! :D

O mně

Moje fotka
Knihomolka milující nejen knihy, ale také vycházky do přírody, zvířata (vlky má nejraději) a hudbu, především metal (rock a punk ale také neurazí). I přes poslouchání tvrdší hudby je členkou pěveckého sboru. Stejně tak miluje i kreslení, kterému se věnuje už od mala a proto se rozhodla studovat počítačovou grafiku, kde si zamilovala fotografování. Ráda by uměla hrát na kytaru a bicí. Není tedy divu, že se na kytaru učí hrát, ačkoliv je v úplných začátcích. Velice ji baví dozvídat se nové věci z oboru psychologie a ráda by jí více porozuměla. Chce svůj život prožít jak nejlépe to jen půjde a je ochotna jít si za svými sny, ač se někdy nemusí úspěch dostavit. A co ráda čte? Dystopie, fantasy, ovšem někdy se může objevit i nějaká romantika či detektivka.