Knižní výzva 2017

I letos se účastním tohoto projektu, kde si dáváte za cíl za rok přečíst určitý počet knížek. Minulý rok jsem tak tak stihla všech 30 knih a splnila tak výzvu. A jelikož se neustále chci někam posouvat, letos si to zvedneme na knih 40. Na víc si pro zatím netroufám, vzhledem k tomu, že poslední čtyři knížky jsem minulý rok dočítala opravdu na poslední chvíli. Každopádně splnili jsme a letos snad splníme zas! :)
Tomuto projektu vděčíme >>Ells.
>>Zadání výzvy

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

Už zbývá jen říct: Šťastný nový rok 2017

Tak jak užíváte svátků, které se nám tak rychle a nemilosrdně krátí? Já si celé svátky patřičně užívala a odkládala povinnosti. A teď nějak tak zjišťuji, že to odkládání se moc nevyplatilo, protože všechny školní práce musím dodělat dneska. A místo toho, abych dělala na těch zmíněných školních pracích, dělám hromadu jiných věcí. Ale tohle teď odsuňme stranou, protože každý má své starosti. No nemám pravdu?
Jak jste si užili Vánoce? Co vám přinesl ježíšek? Já jsem dostala takovou menší hromádku knížek, naprosto boží povlečení na kterým jsou hrozně cute pastelky a vypadá naprosto ťuťu ňuňu. A už jsem vám říkala o té naprosto fascinující sadě pastelek? Je tam 100 pastelek a každá má jinou barvičku a jsou to ty naprosto nejbožejší pastelky ever. A taky... Cože? Jo, jasně. Nikoho to nezajímá. (Tímto na vás apeluji... vykašlete se na psaní článků tohoto typu. Nikoho nezajímá ten cute plyšák, ani ten jahodový šampon (který smrdí po... kdoví čem) co jste našli pod stromečkem. Na mě podobné věci teď vyskakují všude ze všech stran a já už začínám mlátit hlavou o stěnu. Díky.) Btw... Už jsem se chlubila, že jsme s bráchou dostali lístky na System of a Down? :D
No, dobře. To by už stačilo. Doufám, že jste si Vánoce patřičně užili, stejně jako poslední den roku 2016 a teď už zbývá jen říct... ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2017!!! (Samozřejmě s malým n...)

A co v roce 2017 čeká tento blog?

Má cesta za kresbou - II. část

Předchozí díl: >>Má cesta za kresbou - I. část

Minule jsem skončila u výstavy středních škol, kde jsem našla hned několik favoritů. A nyní se už dostáváme k samotnému rozhodování.

Jak nejlépe se rozhodnout pro střední školu než jí navštívit? Šla jsem tedy navštívit všechny tři školy při dni otevřených dveří. Jednu nejmenovanou školu z těch tří, jsme zavrhli hned, jen co jsme odtamtud odešli. Grafický design totiž byl nový obor, ovšem nikdo o něm nebyl schopen nic říct, což samo o sobě o něčem svědčí, že? Když pak nám teda řekli, alespoň to, že vlastně vůbec nevadí, když se nám talentovky nepovedou, že nás naučí kreslit od první čáry, pomyslela jsem si, jakou asi musí mít tato škola úroveň. (Když se na to teď podívám zpětně, bylo vážně dobře, že jsem o tom ani neuvažovala. Tři žáci z této školy přestoupili do mé třídy na mou školu a opravdu mě pobavilo, když jsem se dozvěděla, že celý první ročník skutečně kreslili jen čáry.)

Pak nastalo dlouhé uvažování o plusech a mínusech zbylých dvou škol. Nakonec vyhrála ta, kde byl už jen ze dní otevřených dveří patrný přátelštější přístup vyučujících, širší záběr vyučovacích předmětů, dá li se to tak říci a ta u níž nedaleko od školní budovy je knihovna a cross cafe. Jen zbývalo udělat talentové zkoušky.

Kiss Rocks Vegas

25. května 2016 jsme celosvětově mohli v kinech shlédnout premiéru záznamu z koncertu v Las Vegas skupiny KISS. V České republice se hrála v pardubickém CineStaru. Ovšem já tam nebyla.

Naštěstí o pět měsíců později, 25. října promítalo 100 kin v ČR právě tento záznam z koncertu. A tentokrát jsem si to nenechala ujít!

Trailer:

Tuto událost jsem šikovně spojila s návštěvou mého bratra a v úterý nasedla na vlak do Prahy. Cesta to nebyla nijak zvláštní. Jen dodělat cestou ve vlaku správný makeup, aby celý ten zážitek byl dokonalý! (A taky jsem měla krásné blýskavé nehtíky - černé se stříbrnými třpytkami :D) Setkala jsem se s bráchou a jeho přítelkyní a vzali mě k nim domů. Brácha mi dokonce dal i večeři (:D), pak jsem koukali na prostřeno, než jsem šla do kina Lucerna.

Konečně jsem našla sál, usadila se na své místo a začalo to  - příletem helikoptéry, z které vystoupila samotná skupina ve svých proslulých kostýmech a slovy "You wanted the best you got the best the hottest band in the world! KISS!" Pak už začíná samotný koncert skladbou Detroit Rock City. Na pódiu to doslova jiskří, nechybí oheň, velké led obrazovky a spousta světel.

Má cesta za kresbou - I. část

Jednou z mých nejmilejších činností je kreslení. Kreslit jsem začala už ve školce, kdy jsem věčně seděla u stolečku a v ruce držela pastelku. Doteď si na to moc dobře pamatuji. Zřejmě jsem i měla nějaký ten kreslící talent. Moje rodina se shodla na tom, že zcela určitě jsem ho podědila po tatínkovi.

Moje maminka si mého vztahu ke kresbě (nebo spíše celkově k umění) nepochybně všimla, jinak si nedovedu vysvětlit to, že jako předškolačku mě přihlásila do ZUŠky. Chodila jsem na balet, hudební nauku a kreslení. Ještě teď si vzpomínám, jak jsem s ostatními dětmi ve školce nechodila spát, ale čekala na babičku, aby mě odvezla do ZUŠky. Seděla jsem tam vždy u stolečku a čekala...... samozřejmě s pastelkou v ruce.