Reportáž

Dostáváme se ke květnovému tématu z projektu 12 fotošplouchnutí. Pro tentokrát jsem si zvolila téma Reportáž.

V květnu jsme byli (já, mamka, taťka, babička a děda - občas se k nám také připojil můj bratr s přítelkyní, kteří žijí v Praze) v Praze na muzikálu. Ovšem teď bych se spíše zabývala zbytkem času stráveným v Praze. Přináším Vám tedy krátkou fotoreportáž o takových "útržcích" ze dnů 21. - 22. 5. 2016 strávených v Praze. Nejenže jsme pluli třeba po Vltavě, ale viděli i vzácné korunovační klenoty.

21. 5. jistě stojí za zmínku plavba po Vltavě na lodi i s obědem. Není to poprvé, co jsme byli na této lodi s obědem. Cestou jsme propluli pod Karlovým mostem, přes zdymadla až k Vyšehradu a zase zpátky.

Karlův most

Naše loď - interiér

Karlův most ještě jednou

Vltava a další z mnoha lodí, které se po Vltavě plaví

Tančící dům

Spolucestující na lodi

Ve zdymadlech

A zdymadla ještě jednou

O poznání zajímavější byla téhož dne návštěva, dá-li se to tak říci, výstavy korunovačních klenotů. V květnu, jak jistě víte, bylo výročí Karla IV. a u té příležitosti byly po dobu několika dní pro veřejnost vystaveny korunovační klenoty. A to jsme si nemohly nechat ujít!

Pohled na Jižní zahrady Pražského hradu, kterými jsme
procházeli cestou ke korunovačním klenotům - foceno při
čekání, které nebylo ani tak dlouhé, jak jsme
čekaly - pouhých  (necelých) 30 min. 

Samotné korunovační klenoty!

Fronta ke korunovačním klenotům
ve Vladislavském sále,
kde byli taktéž vystaveny

22. května jsme se opět vrátili k lodím. Respektive jsme navštívili výstavu Titanic. Byla to neskutečně zajímavá výstava, kde byli představeno ubytování od první třídy až po třetí, stavba lodi, v jaké části lodi se co nacházelo a detailní informace ze samotné srážky s ledovcem a příbězích některých cestujících. Za skvělý nápad považuji to, že na začátku každému návštěvníkovi kartičku na které bylo jméno skutečného cestujícího na Titanicu, příběh onoho cestujícího, s kým cestoval a kam a i třídu ve které cestoval. Na konci výstavy byla cedule s přeživšími cestujícími, i těmi, co zemřeli a každý si našel toho svého. Já jsem se stala ženou cestující se skupinkou imigrantů třetí třídou. Před odplutím dala jednomu žebrákovy nějaké peníze a ten jí řekl, že se stane velká tragédie, ale ona ji přežije. Můj táta se stal nejbohatším mužem na palubě cestujícím, jak jinak, než první třídou. A například můj bratr se stal cestujícím třetí třídy, kde měl cestovat společně s bratrem, který si to však na poslední chvíli rozmyslel s tím, že tuší, že se stane něco hrozného. Můj bratr coby cestující na lodi svého bratra neuposlechl a odplul i pře jeho varování. (Hrozný zmatek s těmi bratry, že?) Ale nyní už fotografie z výstavy.

Model Titanicu

Chodba vedoucí do jednotlivých kajut
první třídy na Titanicu.

Kajuta první třídy

Jídelna na Titanicu

Kajuta třetí třídy

Ledovec

Model Titanicu, někde na dně moře

A tady už je výše zmiňovaná cedule, kde jsou sepsáni přeživší i nepřeživší cestující. A jak jsme dopadli my? Já dle žebrákovi věštby vskutku přežila. To obrovské bohatství, co vlastnil můj táta asi nebylo moc platné, když plavbu nepřežil. Můj bratr měl dát na svého bratra a zachránil by si tím život. A třeba moje mamka přežila, ale obě děti, se kterými cestovala a byla to její jediná rodina, nepřežily. Příběhy jednotlivých cestujících byli opravdu zajímavé, ale kolikrát velmi kruté.

A abych Vám nakonec zlepšila náladu, máte rádi AC/DC? Já docela jo. (Pravda, existují skupiny, které mám raději, ale stejně mám AC/DC ráda.) Právě 22. 5. měli v Praze v Letňanech AC/DC koncert a v Letňanech taktéž byla výstava Titanicu. Já na koncertě sice být nemohla, ale to ještě neznamená, že jsem si nemohla pořádně prohlédnout to jejich skvělé pódium, co už tam stálo. (Samozřejmě jen z dálky, až k němu bych se asi ani nedostala. :D)